ROZHOVOR: Kristina Waagnerová a zákulisí jejího fantasy světa. Divoká tvorba jmen a emotivních dějových zvratů:

Kristina Waagnerová, autorka nekonvenčních fantasy příběhů plných akce, promyšlených intrik a vypjatých scén, prozradila své tajemství. Baví ji šokovat čtenáře a u psaní někdy pláče. V upřímném rozhovoru také přiznala, jak tvoří jména svých postav.

Co tě motivovalo k napsání čtyřdílné ságy "Zlatá Grai"? Jaký je hlavní příběhový motiv, který tě přivedl na myšlenku série?

Já primárně nikdy neplánuju psát sérii, ale už se začínám smiřovat s tím, že nejenže nedokážu psát povídky, ale zjevně ani standalone :D

Motiv, který celý můj příběh odstartoval, je vlastně finální zápletka druhého dílu. Napadla mě dvojice ústředních hrdinů, kteří se dostanou do jedné konkrétní, bezvýchodné situace. Tu by většina amerických scénáristů vyřešila snadným hrdinským klišé, ve mně však ta scéna vyvolala představu úplně jiného zvratu – a následných možností dalšího vývoje. Pak už mi všechno ostatní začalo naskakovat úplně samo 😊

Proč zrovna čtyři díly? (častá je trilogie)

Původně jsem s trilogií počítala, ale v jednu chvíli mi děj třetího dílu tak vygradoval, že jsem cítila potřebu tam čtenáře zarazit. A myslím, že je to ve výsledku dobrá volba. Čtvrtý díl má velmi pěkný dějový oblouk, opět kapku pomalejší rozjezd, ale s výraznou gradací a skutečně dramatickým vyvrcholením celé série v závěru. Ty čtyři díly prostě Zlaté Grai sluší 😉

Můžeš nám přiblížit nějaké zajímavosti z procesu psaní závěrečného dílu ságy? Na co se můžeme těšit?

První díl jsem psala prakticky bez pomoci, se zpětnou vazbou jen od mé nejlepší kamarádky, druhý díl pak v době, kdy jsem se snažila vnutit první díl tradičním nakladatelstvím. Třetí mi už pár lidí betovalo, což už bylo a výsledku dost znát.

Se čtvrtým dílem je to však úplně jiné ze dvou důvodů: Jednak už byly první tři na světě a vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla šířit povědomí o knize skrz recenze a v tuto dobu už tedy měla obrovské množství nezaujaté zpětné vazby na předchozí tři knihy, automaticky jsem se snažila na výtky, které se objevovaly opakovaně, reagovat už při tvorbě.

Druhý a zásadnější rozdíl byl v prakticky profesionální betaci, za kterou jsem všem zúčastněným nesmírně vděčná! Na revizích se podíleli jak ostřílení čtenáři fantasy, tak zkušení recenzenti a dokonce i několik autorů fantasy a fantastické romantiky! Jsem přesvědčená, že výsledek je naprosto famózní. No brzy posoudíte sami 😉

Jaký byl tvůj pocit z toho, když tě oslovilo nakladatelství Host s nabídkou vydání celé ságy? Jaká byla tvá reakce?

Nevěřila jsem tomu! Nevěřila jsem, když jsme si vyměňovali první maily s redaktorem Jirkou Štěpánem, ani když jsem jela na schůzku do Brna, ani když jsem z ní odcházela s potvrzením spolupráce. Ještě pár dní poté jsem měla celé to (skvělé) setkání jako v mlze a nemohla se zbavit intenzivního pocitu, že to byl jen sen.

Uvěřila jsem až ve chvíli, kdy jsem tu skutečnost zveřejnila a ze všech stran se začaly sypat gratulace. Pak přišla šílená euforie a endorfinová bouře, takovou jsem zažila snad jen po maturitě a prvním porodu 😉

Pracuješ na přípravě ságy k vydání v nakladatelství Host. Jaké změny nebo vylepšení plánuješ provést ve srovnání s původním vydáním?

Vzhledem k tomu, že jsem zahrádkář, kromě úplně základní dějové osy příběh vzniká postupně, psaním dopředu, tak až teď po dokončení celé série vidím, kde můžu některé nadbytečné informace ubrat a kde třeba propojit, aby tolik nezatěžovaly čtenářovu pozornost. Také bych ráda upravila představení celého světa, aby byl pozvolnější a stravitelnější. Mám spoustu drobností, které potřebuji uhladit, vysvětlit či zakomponovat. Ale do samotného děje hodlám zasahovat jen lehce – svému příběhu věřím.

Jak dlouho si čtenáři počkají na nové vydání u Hostu, opravdu musí fanoušci čekat na čtvrtý díl tak dlouho?

Nejambicióznější plán počítá s vydáním prvního dílu na podzim 2024, pokud se mi podaří dodat revidovaný text na jaře, jak jsem slíbila. A další díly by měly vycházet po půl roce, což mi přijde jako strašný masakr a nedovedu si to představit – ale pokud to klapne, bude to pecka! A pro zoufalé nadšence, kteří přečetli všechny tři díly a po oznámení o vydání posledního dílu za dva roky mají chuť rozbít monitor alabastrovým kladivem, mám udobřovací manévr, a to účast v betovací štafetě. Místa ještě jsou, štafeta brzy vyrazí na cestu (edit. štafeta již vyrazila) a v případě zájmu je možné se přidat do FB skupiny Polibek Maintré 😉

Láká tě napsat nějaký příběh z lékařského prostředí, ve kterém pracuješ?

Šmarjá, ani náhodou! :D Ale přiznám se, že už mi v hlavě roste nový projekt, ve kterém hodlám své medicínské zkušenosti prodat trochu víc. Z fantasy se však nejspíš nehnu, je mi v ní nejlíp.

Zlatou Grai někdo přirovnává ke Hře o trůny - jak hodnotíš tuto světoznámou sérii a je tohle přirovnání pro tebe spíš pochvalou nebo pohanou?

Já Hru o Trůny naprosto miluju, takže přirovnání k tomuto fenoménu, které opravdu slýchám poměrně často, je pro mě největším vyznamenáním.

Co tě vedlo k tomu, začít se běháním? Jaký má sport a fyzická aktivita vliv na tvůj tvůrčí proces?

K běhání mě primárně přivedla touha po zhubnutí. Každému prý běh jako redukční metoda nefunguje, ale mně tedy stoprocentně a dost svižně, což je samozřejmě velká motivace. Velmi rychle jsem získala kondici a s ní schopnost běhat větší vzdálenosti bez toho, abych u toho plivala plíce a musela se soustředit jen na to, jak přežít další metr. Postupně jsem se naučila propadat do flow, tedy do stavu podobnému meditaci. A právě v tom flow se mi nejlépe tvoří 😊. Kromě toho teď běhám už pátý rok pod vedením profesionální trenérky, absolvuju poměrně těžké tréninky a závody – a spoustu z těch drsnějších zážitků jsem už samozřejmě také do příběhu propašovala.

Tvé knihy přinášejí nové fantasy rasy jako Sarrei, Jorrei a Grai. Jak jsi vytvořila tyto rasy a jaký je jejich význam v rámci příběhu? Jak jsi hledala rovnováhu mezi kladnými a zápornými stránkami ras a na co jsi kladla důraz při tvorbě světa?

Kromě té zápletky z finále druhého dílu jsem začínala ještě s jednou scénou, a to s tou úplně první, z prologu, kde se vlastně všechny tyto tři magické rasy setkají a představí. Vznikly mi v tu chvíli, kdy jsem to psala, aniž bych nad tím nějak složitě přemýšlela. Potřebovala jsem bytosti světla, temnoty a divočiny.

Světlo ve mně evokovalo anděly, temno upíry, divočina víly a draky – myslím, že jsem podvědomě vycházelo z těchto představ a pak už si je jen přizpůsobila.

No a co se týče těch kladů a záporů, za mě nic jako absolutní dobro či zlo neexistuje, svět není černobílý, a snad kromě psychopatů vždycky sami sebe považujeme za toho, kdo je v právu a chová se racionálně. Aby byla postava uvěřitelná, je potřeba ukázat její pohled a motivaci.

Tohle je dobře vidět na jedné z mých nejoblíbenějších hráček, a to královně divoženek Ymiře. Zjistila jsem, že ji naprostá většina čtenářů považuje za zápornou postavu, kdežto já vůbec – já jí strašně rozumím :D. A ve výstavbě světa jsem kladla hlavní důraz na originalitu, funkčnost a hlavně logiku.

Jména a názvy ve tvých knihách jsou velmi originální a efektní. Jak na ně přicházíš, kde se inspiruješ? Jak docílíš toho, že jsou v rámci ras tak konzistentní?

U jorrei to bylo snadné, vzhledem k inspiraci anděly jsem vycházela ze seznamu andělských jmen. Dost jsem si jich samozřejmě vymyslela, ale snažila jsem se, aby zněly podobně. U sarrei jsem zas trochu inklinovala k asijsky znějícím jménům. A teď fakt nevím, jestli můžu propálit, jak jsem tvořila jména divokých, protože to je trochu úlet :D Ale co – no prostě jsem komolila medicínské pojmy, dokonce i názvy vnitřností 😊)) Třeba Ezofag je zkomolenina oesophagus, jícen, Koloon z colon, tlusté střevo, nebo třeba Sutur od slova sutura, steh 😉

Jaký je tvůj hlavní cíl, když píšeš své příběhy? Co bys chtěla, aby si čtenáři odnesli?

Já hrozně ráda čtenáře šokuju a vždycky mě nadchne zpráva, že jsem je nějakou scénou naprosto rozsekala. Sama se při psaní opravdu bavím a emotivní scény se svými postavami prožívám. U jedné konkrétní, a Ty určitě víš, kterou myslím, jsem při psaní brečela jak želva. U jiných jsem plná adrenalinu a agresivity, nebo mě naopak svírá taková tíseň, že mě fyzicky bolí na hrudi.

Řekla bych, že můj cíl je přenést něco z toho i na čtenáře. Chci, aby si odnesli divoký zážitek a pocit skutečně prožitého příběhu. A vůbec mě netrápí, když mi za to vyhrožují spravedlivým ohněm pekelným 😉

Můžou tě čtenáři někde v nejbližší době potkat naživo a nechat si podepsat tvé knihy?

Ráda bych Vás pozvala do pražské Rockopery na představení Marie Madonna 10.12.23, kde budu zpívat jako součást andělského sboru, a ulovíte mě pak na pivu po představení! Jinak příští rok se určitě objevím na nějaké větší knižní akci – pokud mě budete sledovat na FB či IG, rozhodně mě neprošvihnete 😉 Moc ráda se s Vámi naživo potkám a popovídám si o knihách či o čemkoli jiném 😊

Děkuji Kristině Waagnerové za její otevřenost a sdílení zajímavých pohledů na psaní, tvorbu světů a postav. Je skvělé nahlédnout do zákulisí její tvůrčí dílny a dozvědět se více o inspiraci a motivaci při psaní romantické fantasy literatury.

Věřím, že nejsem sama, kdo se těší na další strhující dobrodružství.

Obrázky a fotky zdroj: facebook autorky.
Více informací můžete najít také na autorském webu Kristiny Waagnerové.

Kam dál?

Co třeba fantasy Tajemství černé dámy...